Pohádka o lenivém kocourovi Tisk
Pohádky o zvířátkách

Byl jednou jeden kocour
co hbitý velmi byl,
tmavý téměř jako mour
a na seníku žil.
Ten kocour byl šampión
a chytil každou myš!
a přitom mu zpíval chór,
hlasitě, to si piš.

Ten drápy měl a zuby ostré,
ten hbitý byl vám říkám po sté!
On čenich měl a dobrý sluch,
ten uslyšel i chrápot much.
Ten skočil sem a skočil tam,
všechny myši prohnal,
on bystrý byl vám povídám,
všechny do jedné je vyhnal!

Všechny kočky by moc chtěly,
s ním do kočičího svazku vstoupit,
to však ještě nevěděly,
že on se ničím nedá koupit.
On věnoval se jen své práci,
ta byla jeho motor hnací!
Oči jen na chvíli vždy zamhouřil,
ve střehu tak vždycky byl.

Jen tak mohl šampiónem být,
a svými činy se pochlubit!
A tak figuru si udržoval,
a své svaly vypiloval,
byl kočičím šampiónem,
pro ostatní kocoury vzorem
a ti mu jen záviděli,
stejný obdiv také chtěli.

A myši se jen před ním třásly,
nad jeho umem přitom žasly,
snad v jiném městě mohly by žít,
leč tam by také neměly klid!
Ale potom se něco stalo,
co kocourovi hbitost vzalo.
Vždyť lenivost ho navštívila
a mlsnost se mu zalíbila,
on přestal myši chytat
a na nový život začal si zvykat.

Smetánka mu zachutnala
a slaninu okusil,
mlsnost se jeho paní stala
a nic jiného už nezkusil.
Do komůrky se věčně vkrádal,
kde všechny dobroty měl,
tam jim poklony skládal
a na figuru zapomněl.

A tak se jeho svaly v chvíli,
v pouhé sádlo proměnily,
místo brady jedné, tři brady měl,
a na svůj líný život samou chválu pěl,
avšak ztratil půvab svůj a ztratil šarm,
už terno nebyl, to vám povídám!
A kočky, co ho kdysi chtěly,
z jeho špeků srandu měly!
I kocouři byli rádi,
že se soka zbavili,
teď to teprv mělo grády,
s kočkami se bavili.
A co myši teprve?!
Ty samozřejmě měly pré!
Za fousy ho tahaly
a vůbec se ho nebály.

Avšak co s kocourem lenivým, co chytat myši nechce?
Potom i ty myši mrštné, zlenivějí lehce!
Pak nudit se začnou
a prohnat by chtěly,
tu chuť neodbytnou, značnou,
by jim všichni záviděli!

A tak rozhodly se, že pomoct mu zkusí,
neb i nepřátelům se pomáhat musí!
A proto rozhlásili po světě,
že kocour je na dietě,
a že pohybu se věnuje,
že své svaly trénuje!
Místo smetany vodu pije,
a na obilném klasu od teď žije.

Úsilí a tvrdá píle,
společně došly svého cíle
a po pár podřepech a skocích,
byl zase kocour štíhlý v bocích.
Hbitost se mu vrátila,
jakoby pryč nebyla
a svou ladnost, půvab, šarm,
získal zpátky, to povím vám.

A tak myši opět začaly se třást,
tak to chtěly, nenechte se zmást!
Dravý kocour zpátky byl,
to málokdo by ocenil.
Ve zdravém těle, zdravý duch,
bystré oči, dobrý sluch.
A tak kocour přišel na to,
že lenivost se celkem vzato,
samozřejmě nevyplácí,
neboť kašle na svou práci
a pak dobrou pověst ztrácí.

Tak kocour už jen pilný byl
a na seníku dále žil
a jestli dosud neskonal,
tak tam s myšmi žije dál.