Na paloučku u lesa, tam kde lidské oko nedohlédlo a kde vzduch voněl po jahodách, nacházel se domeček housenky Jolanky. Ta měla spousty kamarádů, mezi nimi berušku Sedmitečku a komára Bzučouna.  Jak už to na tom světě chodí, i housenka Jolanka měla spousty problémů, ale jeden jí trápil ze všeho nejvíc. Připadala si ošklivá. Záviděla ostatním jejich krásu, berušce její černé tečky a světlušce zase světýlko na zadečku. Trápila se den co den, až z toho onemocněla.

Kamarádi nevěděli, jak ji pomoci. Vyzkoušeli všechny léčivé bylinky rostoucí na paloučku, ale žádná nezabrala. Jednoho dne přiletěl až z daleké Ameriky Bzučounův kamarád pan Čmelák. Byl to velice študovaný chlapík, který všechno viděl a všechno znal a přečetl snad všechny knihy světa.  Prohlédl nemocnou housenku, chvíli chodil sem a tam a mnul si bradu. Pak vykřikl: „Už to mám, že nás to dřív nenapadlo. Každá housenka se musí přece zakuklit, aby se z ní vyklubal krásný motýl. Jak to, že to nevíš?“, obrátil se na housenku, ta jen pokrčila rameny.  A protože nikdo neměl lepší nápad, housenka se tedy zakuklila.

Kamarádi nedočkavě čekali, co se bude dít. Když se ozvalo hlasité křup a křup, věděli, že ta chvíle přišla. Z kukly vylezla krásná motýlí princezna. To byla krása! Až zrak přecházel. Jolanka byla ten nejkrásnější motýl z celého palouku. Od té chvíle, to ale nebyla ta usměvavá Jolanka, kterou měli kamarádi rádi, něco se změnilo. Celé dny jen proseděla před zrcadlem a obdivovala svou krásu. Už neměla čas hrát si s Bzučounem na palouku, ani s beruškou Sedmitečkou nešla na pohár ranní rosy, kterou mívala tak ráda. Nepromluvila ani s mravenci, protože se jí zdáli tuze oškliví a světlušce zase řekla, že jí její světýlko nesluší.  A tak to šlo den za dnem, měsíc po měsíci, podzim vystřídala zima a tu zase jaro.

Jednoho rána Jolanka upustila své zrcátko, když se chtěla učesat a to se rozbilo na tisíc střípků. Protože se neměla na co koukat, rozhodla se jít za Bzučounem pro zrcátko nové. Jeho domeček však vypadal opuštěně, ani beruška dveře neotvírala. Celý palouček byl opuštěný. „Haló, je tady někdóó“, volala Jolanka, ale slyšela jen svou ozvěnu. Pak uviděla krtka sedícího na hromádce, jak se jí pošklebuje. „Krtku, pověz mi, kde jsou všichni mí kamarádi“?“HiHIHi“, smál se krtek. „Říkáš kamarádi? Ty už nemáš žádné kamarády. Ke všem ses chovala velmi nehezky a všechny jsi urazila. Dívala si ses jen na svou krásu a na ostatní si zapomněla, ale krása není vše. Mnohem důležitější je, co nosíš uvnitř sebe. K čemu je ti teď krása, když jsi zůstala úplně sama?“Jolanka chvíli přemýšlela, pak ale vykřikla:„ Jsi hloupý krtek, navíc ošklivý a nemáš pravdu!“ Krtek jen smutně mávnul rukou a zmizel ve své hromádce.

Když pak Jolanka seděla sama ve svém domečku, viděla na stole ležet kuličky na cvrkání, které pro ni vyrobil Bzučoun. Pak viděla čelenku z květů a jeřabin, kterou jí věnovala Sedmitečka. Najednou si uvědomila, jak moc jí kamarádi chybí a věděla, že krtek měl pravdu. K čemu jí jsou krásná motýlí křídla, když si nemá s kým hrát? Přemýšlela, jak by to mohla napravit. Pak dostala nápad, upekla ten nejlepší jarní dort ze sněženek a petrklíčů. Jeden pro Sedmitečku a další pro Bzučouna. Chtěla ihned běžet a kamarádům se omluvit, ale nevěděla, kde je najít. Musela tedy zpátky za krtkem. „Krtku, krtku,“ volala Jolanka. Krtek vykoukl ze své hromádky. „Co zase chceš?“, ptal se rozmrzele. „Pročpak mě rušíš?“ „Krtku moc tě prosím, pověz mi, kde všichni odešli“? Krtek si chvíli Jolanku prohlížel. „Hmm, vidím, že jsi asi přišla na to, že kamarádi jsou mnohem důležitější než krása. Je to pravda“? “Ano, je to pravda a moc se ti omlouvám, že jsem taky o tobě říkala ošklivé věci“. „Nevím, nevím co s tebou,“ pokračoval krtek, „možná, že by to spravil kousek dortu, který neseš“. Po chvíli ale řekl „tak dobrá já ti to teda řeknu“. Řekl jí, že kamarádi jsou za paloučkem u potoka, protože je krásný jarní den a sluníčko tam svítí nejvíce a nejtepleji. „Děkuji ti mnohokrát“ řekla Jolanka, dala krtkovi celý dort a letěla k potoku, jak nejrychleji mohla. „Holka jedna bláznivá“, mumlal si pro sebe krtek, když olizoval šlehačku z dortu.  Všichni obyvatelé paloučku měli radost, že Jolanka dostala rozum a že jsou všichni zase velcí kamarádi.  A věřte, že to bylo to nejkrásnější jaro na paloučku.