Jak se zloděj napravil
Strašidelné pohádky

Zlodějíčku, zlodějíčku,
cos to ukrad, cos to vzal,
i se slzou na krajíčku,
bys v nebíčku neobstál!
Tak to vrať a nech to být,
odteďka zkus jinak žít,
ochraň tak svou hříšnou duši
a pro jednou žij, jak se sluší!
Budeš lehčí, to si piš,
však moc dobře to ty sám víš.

Celý článek...
 
Pohádka o lenivém kocourovi
Pohádky o zvířátkách

Byl jednou jeden kocour
co hbitý velmi byl,
tmavý téměř jako mour
a na seníku žil.
Ten kocour byl šampión
a chytil každou myš!
a přitom mu zpíval chór,
hlasitě, to si piš.

Celý článek...
 
Jak dva bratři vedli spor
Klasické pohádky

Žili dva bratři,
co vzhledem podobní si byli
a ti jak se patří,
po čase se rozdělili.
Však rozdílné názory měli
a pramálo si rozuměli!
Proto nedalo se jinak a nebylo zbytí,
každý našel si jiné živobytí.
Ještě dřív, než v příběhu pokračovat budeme,
něco málo si o bratrech řekneme.

Celý článek...
 
Jak býček s mouchou síly poměřovali
Pohádky o zvířátkách

Na pastvině býček žije,
s mouchou jménem Cecílie!
Ti dva našli společnou řeč,
jó kamarádství, to je věc!
Pak se ale hašteřili
a své síly poměřili,
co myslíte, kdo silnější je,
slabá moucha či statný býk?
To zkusíme teď rozsoudit!

Bylo krásné ráno, slunce svítilo a trávu čechral čerstvý větřík, v nedalekém potůčku šuměla voda a do toho všeho se ozývalo pronikavé a otravné bzzzzz, bzz, bzzzz, bzzzzzzzz. "Už zase"!, rozčiloval se statný býk. "Už je tady zase", lamentovaly i kravky kolem. To víte stádo krav je skvělá společnost pro mouchy!A to dobře věděla i moucha Cecílie. Proto se nikdy neopomněla stavit i na rozlehlou pastvinu. Tam svou společností a svým pronikavým " bzzz" častovala nejen všechny kravky, ale byla i tak drzá, že si troufla i na statného a vztekem funícího býka. A takhle se to opakovalo den co den, měsíc za měsícem a rok za rokem. A jak už to tak bývá, co se škádlívá, to se rádo mívá, proto i otravná moucha a statný býk společnou řeč našli. A když se býček pořádně zaposlouchal, v otravném bzzz dokázal odposlouchat, jak se mouše dneska dařilo a co jí nejvíc rozčílilo a že se málem rozplácla o kapotu rychle se řítícího auta. Z hlubokého bučení a funění zase moucha pro změnu věděla, která z krav je nejhloupější a která má nejhezčí ouška. Ti dva se chtě, nechtě stali kamarády. Ovšem i naši velcí kamarádi se jednoho dne pohádali. Co to povídáme hádka? O té nemůže být téměř řeč. Spíš se ti dva jen tak hašteřili....

Celý článek...
 
Jak se zlaté prasátko nechtělo ukazovat
Pohádky o zvířátkách

"Ding, dong, ding, dong", zvoní zvony v jedné vesničce. To proto, že nastal vánoční čas plný splněných přání a kouzel. A jedno vánoční kouzlo se odehrálo i  v prasečím chlívku a to přesně ve Štědrý den. Existuje totiž takový vánoční zvyk, že se na Štědrý den má držet půst až do štědrovečerní večeře. Ten, kdo to vydrží, spatří zlaté prasátko.  A přesně podle tohoto vánočního zvyku se odvíjí náš příběh. Tak se děti usaďte a příběh o zlatém prasátku si vyslechněte...
...to vám byl takový docela obyčejný prasečí chlívek, ve kterém si žila dosti vypasená prasátka pěkně pohromadě a chovala se zrovna tak, jak se správná prasátka chovat mají. Ovšem ve vánoční čas se i chlívek naplnil kouzelnou atmosférou. Prasátka totiž čekala událost, která se odehrává pouze jednou ročně a to na Štědrý den. Ono Ježíšek se nestará pouze o vánoční dárky, ba ne. Ten vybírá i prasátko, které se podle vánočního zvyku ukáže všem těm, co vydrží nejíst, až do oné večeře. A proto se v onom chlívku napětím třáslo každé prasátko. Každé si totiž ze svého prasečího srdce přálo, aby Ježíšek vybral právě jeho.

Celý článek...
 
Jak se sněhulák konečně zahřál
Klasické pohádky

...byla nebyla jedna malá, zasněžená vesnička. A jelikož tehdy Svatý Martin přivezl opravdu hodně sněhu, dali se výborně stavět sněhuláci. V celé vesničce byste tak nenašli chaloupku, u které by čestnou stráž nedržel běloskvoucí sněhulák. Dokonce i starý pán z konce vesnice postavil svého sněhuláka. A dal mu jméno Emil. Jednoduše, protože i on sám se jmenoval Emil a tak stejně pojmenoval i svého huňatého kocoura. Sněhuláček Emil byl tolik podobný ostatním sněhulákům, zároveň se však v mnohém lišil. Možná proto, že mu byla neustále zima. A co si budeme povídat, když je sněhulákovi zima, není něco v pořádku...
Den co den se tak úpěnlivě koukal do oken starého pána a tolik se toužil přiblížit plápolajícímu ohni v jeho krbu. V jeho srdíčku totiž cítil chlad, který se rozléval i do špičky jeho mrkvového nosu. A byl z toho opravdu nešťastný, jelikož ostatním sněhulákům ve vsi zima věru nebyla.

Celý článek...
 
Jak se Blátošlápek chtěl kamarádit
Pohádky

Blátošlápek rychlý je,
ten v blátě se ti ukryje.
Do kaluží děti láká
a tam na ně bláto cáká!

Byla, nebyla jedna rodina Blátošlápků. Ti bydleli, jak jinak než v blátě! Deštivé počasí a blátivé kaluže kam oko dohlédne - to bylo jejich! Blátošlápkové měli dvě ruce i dvě nohy, dvě oči i dvě uši, stejně tak jako lidé. Byli však malého vzrůstu. Měřili pouhých 50 centimetrů! A ta jejich kůže! Na rozdíl od té lidské  byla nezdravě šedivá, až nazelenalá! Jo, jo, ono se živobytí v blátivém obydlí podepíše i na strašidlech a ne, že ne!

Celý článek...
 
Jak se strašidlo rozhodlo nestrašit
Strašidelné pohádky

Pejsek štěká, kočka mňouká,
prase chrochtá, vítr fouká,
skřivan zpívá, slunce svítí,
na louce pak kvete kvítí.
A co dělá strašidlo?
To jen straší, zlobidlo!
A co když špatně straší?
To je v pořádné strašidelné kaši!

Bylo jednou takové malé strašidlo. A to vám povím, na strašidlo bylo pořádně vystrašené! Lekalo se svého vlastního stínu a hrůzou se mu ježili vlasy na hlavě, jen co pomyslelo na temná zákoutí. Tmavým chodbám se vyhýbalo a pod dětskou postel by jaktěživ nevlezlo! Často se strašidlo samo sebe ptalo, jestli nemělo být něčím jiným. Co třeba takovou kočkou, která se může hezky vyhřívat na parapetu? Nebo člověkem! To by byla paráda, říkávalo si. Jo, jo strašidýlku Šimonovi se smála celá strašidelná společnost! Kdyby záleželo jen a jen na Šimonovi, tak ten by chodil strašit jen a pouze v bílý den. Vůbec by na lidi nečíhal, nýbrž by se jim hezky ukázal a slušně je pozdravil. A místo strašení pod dětskou postelí by seděl vedle dětí a třeba  jim předčítal nejrůznější pohádky! Hlavně ale ne ty strašidelné!

Celý článek...
 
Psí pohádka
Pohádky o zvířátkách

psí pohádkaByl jednou jeden pes malého vzrůstu, ale ty zubiska měl, to se musí nechat! A bílý byl, jako zrovinka napadaný sníh. Kromě zahrabávání kostiček a běhání za vlastním ocáskem ho trápilo ještě něco...jaké by to asi bylo, kdyby nebyl psem, ale zcela jiným zvířátkem? Co třeba takový polární medvěd? Za jeho běloskvoucí barvu kožichu by se nemusel stydět kdejaký lední medvěd, o tom žádná! Nebo taková žirafa? Díky dlouhému krku musí vidět až do Austrálie! A tak náš pejsek nahodil smutný kukuč a bloumal po opuštěných ulicích.

"Copak tak smutně?", ozvalo se za jeho zády. Pejsek úlekem povyskočil...kouká doprava, doleva a pak ho spatřil. Směšně vypadajícího muže, který byl oblečen ve fialovém hábitu a na hlavě mel klobouk té samé barvy. Představil se jako čaroděj Hubert, který čas od času zavítá do lidského světa, aby se dozvěděl co je nového. A taky mimochodem zmínil, že má dnes narozeniny. Není mu o nic víc a ani o psí chlup míň jak šest tisíc třiapadesát let. Než mu pejsek s údivem stačil poblahopřát, posteskl si čaroděj, že na své narozeniny jaktěživ neviděl smutnějšího tvora, jako je právě pejsek a že ho chce rozveselit. K tomu však že potřebuje vědět, co pejskovi schází. "Je to zahrabaná kostička nebo nějaká psí slečna?", tázal se. Ale pejsek vrtěl hlavou že ne a začal mu vykládat o polárním medvědovi, o žirafách a o kdejakých známých a neznámých druzích zvířat, až z toho byl čaroděj Hubert celý tumpachový.

Celý článek...
 
O hamižném ježkovi Vítkovi
Pohádky o zvířátkách

pohádka ježekByl jeden ježek jménem Vítek. Ten žil v jabloňovém sadě pod tou největší jabloní, nežil tam sám ba ne. V jabloňovém sadě byste našli i celé ježčí rodinky. Vítek by byl docela normálním ježkem se spoustou kamarádů, kdyby ovšem netrpěl hamižností. I když měl všeho dost, chtěl neustále víc a víc. Třeba například při sběru jablek. Jen on mohl sbírat jablka pod svou jabloní a že jich bylo! " Já pod jabloní bydlím, takže jablka, která spadnou dolů na zem jsou jenom moje", hlásával často. A i když byla jablka na Vítkově jabloni nejčervenější a nejšťavnatější, museli je ostatní ježci nechat Vítkovi.

Jednou šel však ježek z vedlejšího stromu na obhlídku a co že to nevidí! Obrovské červené jablko, které vonělo na hony daleko. Když pak zmerčil, že jablko není pod Vítkovým stromem, ihned se k němu rozehnal.

Celý článek...
 
O datlovi Richardovi
Pohádky o zvířátkách

Datel ten stromy léčí,
celý les má ve své péči.
On udělal si doktorát,
svou práci má vážně rád.
Na červotočích věru,
on udělal si kariéru.
Ve větvích má skvělou vyhlídku,
na lesní preventivní prohlídku.
Však pro výdělečnou práci tady,
má  nejlepší předpoklady.
Les je jeho ordinace,
co by dělal bez své práce?
Svou práci má vážně rád,
on udělal si doktorát!

Celý článek...
 
«ZačátekPředchozí12345DalšíKonec»

Strana 1 z 5

GeekWorld

it tricka