„Ťap, ťap, ťap“, našlapoval tiše myšák Eduard vstříc temné noci. Tento myšák byl sice věčně hladový, tentokrát však jeho bříško přímo řvalo hlady. Ale kde nic, tu nic. Ani kůrka plesnivého chleba. A proto, sic proti své vůli, navracel se Eduard do svého pelíšku hladový. V tu ránu, udeřila ho do čumáčku lahodná vůně, která se linula z malé štěrbiny ve zdi. „ Sýýr“, vydechl myšák, nezaváhal ani vteřinu a škvírou se protáhl dovnitř. V tu chvíli, jakoby branou prolezl do myšího nebe. Spousta sýru všude kolem. Eduard nevěřil svým očím, tolik sýra pohromadě ještě nikdy neviděl. Taková pastva pro oči a co teprve ta chuť!

Tu ukousl trochu, tu taky, tam zase kousek. Pobíhal jako bláznivý a nemohl se sýra nabažit. „Mňam, mňam“, mlaskal. „To budou kamarádi koukat, co jsem našel“, chichotal se myšák. Pak ale znejistěl. Má jim o sýru vůbec něco říkat? „ Prásk“, ozvalo se.  A kde se vzala, tu se vzala, kolem myšákova ucha poletovala malá myška. Byla jeho svědomím. „ Prásk“, znovu se ozvalo a vedle druhého ucha se objevila další malá myška. Na rozdíl od té první se však mračila a mrskala ocáskem ze strany na stranu. „ Eduarde“, ozvala se první myška. „ Ihned pospíchej a o sýru kamarádům řekni. Jistě jsou také hladoví, však jídla je tu všude dost“. A tak se myšák zvedl a zamířil ke štěrbině ve stěně. „ Stůůůj, dál ani krok!“, zakřičela druhá myš. „ Nikam nechoď, hodně myší, znamená hodně hladových žaludků, jak je tady přivedeš, všechno ti sní a ty budeš mít málo“. A tak se Eduard znovu pohodlně usadil. „ Vstávej!“, křičela první myš. „Nikam nechoď!“, rozkazovala zas ta druhá. A tak Eduard vstal, znovu se posadil, zase vstal a znovu se posadil, až z toho byl celý dopletený. „ Dost!“, zakřičel. „ Tak co mám teda dělat?“, zeptal se.“ O sýr se hezky rozděl“, znovu mu poradila hodná myška. „Pchá, prý o sýr se rozděl“, odfrkla si zlá myš. „ Když se rozdělíš, nic ti nezůstane a ty budeš mít zase prázdné bříško. Radši tady zůstaň a sýr si sněz sám“, našeptávala mu zlá myš. „ Máš pravdu“, zakýval hlavou myšák Eduard. „ Sám jsem sýr našel, sám si ho také sním.“
A tak myšák jedl, jedl a jedl.  Od rána do večera a od večera do rána. Už se ani neobtěžoval vstát a jít do svého pelíšku. Však tady mu bylo mnohem lépe. No a to víte děti co hodně jídla a žádný pohyb způsobí. Myšák Eduard tloustl a tloustl. Jeho břicho narostlo do obřích rozměrů, div že neprasklo. Pojídáním sýru strávil myšák několik dnů a dlouhých týdnů. Jeho kamarádi si už dělali starosti. „ Jen jestli ho nesnědl kocour“, kroutila starostlivě hlavou myška. „ Máš pravdu, Eduard je pryč už dlouho, půjdeme ho hledat“, poručila všem další myš.  No netrvalo dlouho a také myšky narazili na škvíru ve zdi, ze které se stále linula lahodná vůně sýra. „ Sýýr“, vykřikli všichni současně a jeden po druhém prolézali dírou. „Darebák, Lump, Lakomec!“, ozývalo se postupně, to jak spatřili tlustého Eduarda opírajícího se o obří sud.
Jakmile je Eduard spatřil, lekl se, pustil kousek sýra, na kterém si pochutnával a snažil se co nejrychleji utéct. Jenže ouha! Ven již neprolezl, uvízl ve škvíře, kterou na začátku bez problémů prošel.  To vám byla ostuda! „ Dobře ti tak, ty lakomče lakomá!“, křičely myšky jedna přes druhou.  Klidně by ho tam bývaly nechaly, za to, že se o sýr nepodělil. Jenže svým obřím tělem zatarasil jediný možný východ. Chtě, nechtě, musely tak Eduarda dostat ven. Jenže ono se to snadno řekne a mnohem hůř dělá. S takovou horou sádla by nehnula snad ani stovka zapražených koní. Jedna myška tahala, druhá ho zas tlačila zezadu, další dokonce přišla k úrazu. Ale nehnuli s ním ani o píď. 
Zcela zaměstnané Eduardem, nevšimli si myšky, že celou událost bedlivě pozoruje kocour, pohodlně uveleben na nejhořejší poličce na sýr. Ten spižírnu dobře znal, proto také věděl, že východů je tu hned několik. Po další dlouhé chvíli marného snažení, byl již kocour znaven celou touhle taškařicí. Proto seskočil z poličky dolů a pronesl pronikavé „ MŇAUUU“! V myškách by se krve nedořezal. Všechny ztuhly, teda až na myšáka Eduarda, který vypálil z díry jako raketa. Od té doby ho na sýr docela přešla chuť.