Jednoho krásného letního dne svítilo sluníčko tak silně, že se všechna zvířátka z farmy musela schovat pod přístřešky, které jim farmář vyrobil. Schovávala se také pod stromy, jejichž husté koruny poskytovaly příjemný stín. Nebyla to jen tak ledajaká farma. Byla to ta nejvyhlášenější farma široko daleko. Zdejší kráva Stračena dávala to nejlahodnější mléko a z mouky, která se na farmě mlela se pekly křupavé rohlíčky. Farmář všude vychvaloval svého starého kocoura Felixe. „ Je to ten nejšikovnější kocour, díky němu na farmě nejsou žádné myši“, chvástal se častěji, než je zdrávo. To ale neměl úplnou pravdu, ve skutečnosti žilo na farmě hned několik myších rodinek. Ptáte se, jak je možné, že je kocour Felix nenašel? No jednoduše, myšky byly velice chytré a dávaly si pozor. Nikdy se třeba neodvážily k velkým pytlům s obilím. Kdyby je totiž rozkousaly, hned by farmář poznal, že mu tam řádí škodná.

Ten horký den se ale narodila spousta malých myšek. To bylo nadělení. Vlaštovky na římse si štěbetaly, že s tím přijdou i velké problémy a měly pravdu.  Dá totiž velkou práci uhlídat tolik malých neposedných myší. Celou stodolou se rozléhal hlasitý pískot. „Tiše moje děti, tiše, ať nás kocour Felix neslyší“, lomila rukama myší maminka.  Nebudete tomu věřit děti, ale jedna myška, ta nejmenší z nich se narodila bez ocásku. „ Muuuu, muuu, chudák myška“, mučela kravička Stračena. A protože je někdy svět nespravedlivý, měla myška bez ocásku hodně trápení již odmalička. Představte si děti, že si s ní ostatní myšky nechtěly hrát a dělaly si z ní legraci. Vy byste se posmívaly kamarádovi, který musí nosit třeba brýle, protože nevidí, nebo kamarádce, která se narodila pouze se čtyřmi prstíky místo pěti? Já věřím, že určitě ne! Vždyť myška za to nemohla, že se narodila bez ocásku!
Jednoho dne, když se sklízelo obilí, dovolila myška maminka svým dětem jít na pole a posbírat upadlé zrníčka pšenice. To vám byla dobrota, pšenici měly myšky nejraději.  Všechny myšky běžely na pole, malé myšce ale řekly, že si zahrají na schovávanou, a že má počítat do miliónu.  Protože myška nevěděla, jak se počítá do miliónu, počítala, počítala a počítala a byla z toho celá popletená.  Když už ji to přestalo bavit, rozhodla se, že je půjde hledat. Nikoho ale nenašla a pochopila, že ji všichni zase napálili. „ To nic moje malá myšičko“, říkávala často maminka, „ neplakej, moje malá myšičko“, utěšovala ji, když ji hladila po jejím hedvábném myším kožíšku.
Letos se narodilo ale opravdu mnoho myšiček a ty tropily jednu neplechu za druhou.  „Felixíííí“, křičel farmář jednoho rána, když našel pytle s obilím úplně rozkousané. Kocour Felix jednoduše nebyl ve formě. Není divu, vždyť celé dny pil jen smetánku a na lovení myší zapomínal. Proto si farmář pořídil kocoura nového.
„ Nový kocour, nový kocour a co já? Já jsem snad vzduch?“, mumlal si pod fousy kocour Felix, když procházel kolem stodoly. „ Kolik já jsem pochytal myší a on si teďka přivede nového kocoura, pcháááá“! Ve stejnou dobu šla cestičkou mířící Felixovi přímo do tlamy myšička bez ocásku. „ Ach, ach, achich ouvej, to je mi ale smutno na tom světě“. Když spatřila kocoura Felixe, vypískla. Také kocour se lekl, myšičku bez ocásku ještě nikdy neviděl.  Pak se začal náramně smát, až se za břicho popadal. „ Hahahahaha, to jsem na tom světě kočičím ještě nikdy neviděl. Ty jsi mi ale podivná myška“. „ Klidně se mi směj, kocoure! Mě se totiž smějí úplně všichni“. „ Klidně si mě můžeš i sežrat, stejně si se mnou nikdo nehraje“, pokračovala myška odvážně. Když kocour viděl, jak moc je myška nešťastná, přestal se smát. „ No tak promííň, já to tak nemyslel“, utěšoval ji kocour. „ A pročpak si na tom světě tak nešťastná“, zeptal se. Myška mu začala vyprávět o svém trápení. Jak si s ní nikdo nehraje, a jak ji z toho moc bolí srdíčko. „ Zrovinka teď jsem dostal takový nápad a když mi malinko pomůžeš, budeš mít kamarády a já se zase vytáhnu před farmářem“, povídal kocour a v očích mu poskakovaly jiskry.  Pak si dlouho s myškou něco šeptali tak tichounce, že je ani kravička pasoucí se za stodolou nemohla slyšet.
Další den, když se opět myšky rozhodly ujídat z pytlů s obilím, už tam na ně kocour Felix čekal. Skočil na pytel a vycenil drápky. Všechny myšky začaly pištět a pobíhat tam a sem. Byl to takový rámus, že to i farmář slyšel, a když uviděl nového kocoura ležícího na okenním parapetu, pomyslel si, „ Náš starý dobrý lovec myší, kocour Felix je zpátky!“. Spokojeně se usmíval a šel si dát odpolední kafíčko.  Felix chytil dvě myšky za ocásek a ty pak nemohly uniknout.  Myšky se třásly hrůzou, co teď s nimi bude? V tom vyskočila myška bez ocásku s větvičkou v ruce a šermovala s ní kocourovi před nosem jako s mečem. „ Běž pryč, ty odporný kocoure a pusť myšky na svobodu“, pak ho oběhla a kousla ho do ocasu a aby toho nebylo málo, dala mu svojí drobnou pěstičkou do čumáku. Kocour bolestí zaprskal a odplížil se ze stodoly ven.
Myšky se pak seběhly kolem hrdinky, která jim zachránila život. Moc jí děkovaly a házely ji do vzduchu a volaly „ sláva, sláva, ať žije naše myška bez ocásku!“ Také se ji omluvily, že si s ní před tím nehrály a slíbily, že už se tak nikdy chovat nebudou. Vždyť kdyby myšky nebylo, určitě by je kocour Felix snědl. Ten den přišly myšky k rozumu. Už věděly, že není hezké obracet se k někomu zády jen proto, že je jiný a proto, že mu chybí ocásek. Také kocour Felix si znovu získal čestné místo pod farmářovým stolem, kde vždycky ulehal.  Nový kocour se vrátil zpátky na farmu, z které si ho farmář vypůjčil. Od té doby si myšky dávaly zase velký pozor, aby netropily neplechu. A kdykoliv se myška bez ocásku a kocour Felix potkali, spiklenecky na sebe mrkli.