Bzz, bzz, bzzz…
My jsme pilné včeličky,
opylujem kytičky,
pak i květy jabloní,
všude kolem bzukot zní.
Však jsme pilné včeličky,
pylu plné košíčky,
do našich úlů odneseme,
pak do práce zase jdeme.
bzz, bzz, bzzz…

Na louce plné květin včeličky pilně pracovaly, až na jednu. „ Ach jo“, povzdychne si ta jedna nepracující včelička. „ Proč já bych měla pořád jen pracovat?“, ptala se sebe sama. „ Já chci okusit nic nedělání! Já chci vědět, co je to lenost!“ Jak řekla, tak udělala, odhodila svůj poloprázdný košíček pylu a rychle se od svých kamarádek vzdalovala.
Jiný den, však pořád na té samé louce, včelička odpočívala na jednom z orosených listů. „Hej“, křikla na ni z výšky slunečnice. „ Ty mě neopyluješ?“, ptala se s údivem. „Neopyluju!“, křikla na ni ledabyle včelka. „ A to jako proč?“, mračila se slunečnice a sklonila se dolů k včeličce. „ Já totiž od včerejšího dne nedělám nic, abys věděla!“, řekla včelka, vyplázla na slunečnici jazyk a odletěla.
Slunečnice se rychle sklonila nad luční zvonek, ten to zase pošeptal kopretině a tak to šlo dál, až si celá louka šeptala o včelčině drzosti.  Náhodou se to doslechla jiná včelka, která zrovinka opylovala sedmikrásku. Málem košíček s pylem upustila, jak rychle do úlu letěla, aby to všem pověděla. Místo pohoršení se však od včelek dočkala jásotu a radostného bzučení.  Od toho dne včelky také nic nedělaly. Na louce byste neviděli jedinou včelu na květině sedět.

Uplynulo pár desítek dnů a květiny na louce byly nervóznější a rozzlobenější. Kdo to kdy viděl, aby je nikdo neopyloval? Překvapivou zprávu se dozvěděli i medvědi. Zprvu se tomu velice smáli. Jak ale prošli celou louku desetkrát kolem dokola, pochopili, že včelky to myslí vážně. Kolik bylo přemlouvání, ať se vrátí ke své práci. Jenže včeličky, že ne!  

„Když nejsou včelky, květiny se neopylují, a když se květiny neopylují, nebude ani med!“, zakřičel medvěd.  „My přece máme med rádi“, dodal. „ To máš pravdu“, opáčili ostatní medvědi. „ Ale co budeme dělat“?, ptali se jeden druhého. V tom se postavil ten největší medvěd a prohlásil: „ Tak ty květiny opylujeme sami!“.  Jenže ono se to lehce řekne, ale hůř se to dělá. Včeličky jsou na to dobře vybavené, jsou malinkaté, proto nemají problém sesbírat pyl, ani z té nejdrobnější květiny. Zato medvěd je obrovský a brunátný a jeho neohrabané pracky by mohly květině ublížit.  Proto velký medvěd vymyslel plán. Každý medvěd „ opylovač“ dostal drobounký štěteček na sesbírání pylu.

„ Áááá“, křičela slunečnice, když se k ní medvěd se štětečkem přibližoval. Chuděra květina, myslela, že je to její konec. V tom ucítila lehké zašimrání a bylo to. Slunečnice i ostatní květiny v její blízkosti nepřišly k žádné újmě. Taky že byli medvědi řádně proškoleni a podrobeni pořádnému výcviku, kde se na špičkách stát učili a balanc chytali.  Od toho dne již nebylo zvláštností, že květiny opylují medvědi.

Však pár neděl zase uplynulo a my se vracíme ke včeličkám. Ty se začínaly pořádně nudit. Ono nic nedělání je někdy pořádná dřina.  Proto se chtěly vrátit ke své práci. Ale ouha! Květiny je k sobě vůbec nepustily. V tom naše včelička, která to všechno spískala, uviděla na stole sklenici medu, na které byl nakreslený medvěd místo včely.  V jedné otevřené čítance na zahradní dece si zase přečetla přísloví „ líný jako včelička“, nebo „ pilný jako medvěd“. To už však byla poslední kapka. Včelka si uvědomila, co všechno způsobila. Vždyť ony by klidně mohly nadobro přijít o práci, pomyslela si. „Lenost se opravdu nevyplácí“, uznala.  

A tak se pustila do napravování. Musela odprosit u každé květiny, a že jich na louce a ve světě bylo!  Šlo to těžce. Květiny byly neoblomné a uražené.  Ještě hůř to však šlo u medvědů, kterým se práce zalíbila, nechtěli se jí proto vzdát.  Když však včelka poletovala od květin k medvědům a zase zpátky už dobrý půlrok, nakonec se nad ní slitovali.  Od té doby už květiny opylují zase včeličky a žádnou už ani nenapadne okusit nic nedělání. Přísloví v čítankách se přepsalo a etikety na láhvích medu přelepily. Kdybyste však na louce viděli poskakovat medvěda s miniaturním štětečkem v pracce, vůbec se nedivte, třeba jenom vypomáhá.