Vysoko v horách, tam kde si lišky dávají dobrou noc, žila ovečka Bela. Žila tam se svým mnohočetným stádem a hlídacím ovčáckým psem Árem. Ten byl na své svěřenkyně jaksepatří přísný. To víte, kdyby jim všechno dovolil, hnedle by jedna ovečka chtěla jít támhle, druhá zase tudle...no a jeden aby se snad rozpůlil! Ne, ne, ne! "Stádo musí být pěkně pohromadě HAF!", utvrzoval se Áro.

Jenže Bela nebyla docela obyčejná ovečka. Jedině ona uměla sundat svůj zvoneček. Díky tomu se mohla nepozorovaně vydat vstříc svým dobrodružstvím. Jednou, když se znovu zbavila svého zvonečku, pelášila sic ji nožky stačily dolů z kopců, hop přes potok, pak skrz ostružiní pročísnout svou vlnu, až se ocitla na neznámém místě. Teprve až se vydýchala a svůj dech uklidnila, vzpomněla si, co jim Áro řekl o strašlivém, po ovčím masíčku chtivém vlkovi.

" Zuby cení, chrčí, vrčí,
takové jsou zvyky vlčí,
vlk ten mlsný jazyk má,
na Karkulce si pochutná,
kůzlata dá si k večeři,
ještě než se zešeří.
I ty ovečko pozor dej,
před vlkem pryč utíkej!"

A jakoby ho svými myšlenkami přivolala! Listí zachrastilo a před Belou stál strašlivý vlk. Ovečka roztřeseným hláskem spustila:

"Ahoj vlku, co ty tady,
když si zrovna nevím rady?
Navíc husí kůži mám,
co se na tě podívám,
tak se měj, už musím jít,
chci-li ještě chvíli žít.
Ty jsi vlk, já ovce jsem,
my přátelé nebudem!"

Než však stačila vzít ovečka nohy na ramena, vlk hrubým hlasem spustil:

"Ho, ho, hóó ty ovce hloupá,
proč jsi na mě takhle skoupá?
Karkulku jsem nepozřel,
její bábu jakbysmet!
Z toho brzičko bych měl,
žaludeční vřed!
Co takhle šanci mi dát,
z jiného úhlu pohledu mě brát?"

No a tak ovečka Bela poprvé mluvila s vlkem. Usoudila, že kdyby ji chtěl vlk sežrat, tak by už to nejspíš dávno udělal. A ač velmi nervózní, s vlkem pár slovíček ztratila. Ze slovíček byly věty, z vět celá souvětí a než by se kdo nadál, začalo se stmívat. A to už ovečka ke stádu musela, neboť je Áro před spaním aspoň třikrát přepočítával.

Druhý den, ve stejný čas, ovečka s vlkem sešli se zas. A znovu si dobře popovídali. A tak se scházeli každý den a ovečka zjistila, že všechny vlky nemůže házet do jednoho pytle. A trochu ji zamrzelo, že vlka odsoudila dřív, než ho poznala. Kdo by to byl ale řekl, že bude vlk takový dobrák od kosti. Samozřejmě bude chtít Bela předtavit vlka i osatním ovečkám, ale to už je jiný příběh.

A vy děti než půjdete spát,
zkuste ovečky počítat.