Žirafo, žirafo, nač ten dlouhý krk?
To abych viděla za nejvyšší vrch!
Žirafo, žirafo, nač ty dlouhé nohy?
Sama nevím, snad mám pro ně vlohy.
Žirafo, žirafo, jak ty vlastně spíš?
Věru sladce, to si piš!

Žila, byla jedna žirafa jménem Cecílie. Ta žirafa měla, jako snad každý, problémů až nad hlavu. Ale uznejme, že ne každý má tak dlouhý krk. Proto těch problémů měla Cecilka o pár stop víc, troufám si říct, že přespříliš!

Třeba tudle se jednou procházela a najednou ucítila takové podivné šimrání v nohách. Tak sehne svůj dlouhatánský krk a co nevidí! Mravence, jak rozhazuje rukama a huláká, až to hezké není. Prej, kdo si má pořád dávat pozor, že tudle ho málem zašlápl slon, teď zase žirafa...a že rovnou může jít sám natáhnout bačkory, neboť na malá stvoření, jako je mravenec se stejně ohledy neberou...Než se mu však Cecilka stačila omluvit, byl tatam! " Ach jo", povzdechla si. " Za to jisto jistě může moje výška!" a vzdychala po zbytek dne.

Jednou zase pořádala se soutěž v kotrmelcích. No a jelikož byla Cecilka žirafa sportovně založená, tak že prej to taky zkusí. Tak svižně sehla krk, hezky pod pravou přední nohu, na ni levou zadní, pak levou přední přes krk a pravou zadní pod...no a vznikl z toho žirafí uzel! Div, že Cecilku vůbec rozmotali!"Ach jo, ta moje výška", vzdychala zase Cecilka.

A protože vzdychat nepřestala, byl k ní zavolán doktor. Ten přijel v plné parádě s houkající sanitkou a se štaflemi. A začal se tázat své žirafí pacientky, kde to bolí a jestli má tyhle problémy už dlouho. A tak mu žirafa začala povídat, jak jí její výška překáží, nemluvě o kotrmelcích. A taky, že kdyby se náhodou chtěla stát modelkou, tak ji ani střevíce na podpatku nedají, jelikož je vysoká dost..."Hmm, ono to zas tak horké nebude", mínil doktor a dodal, že na přehlídkovém mole žirafu jaktěživ neviděl, natož pak žirafu pokoušející se o kotrmelec.  A že v její výšce vidí spíš plusy, než mínusy.
"Co má říkat takový nosorožec, který svou milou málem propíchl při svatebním polibku", smál se doktor. "Dodnes to má na talíři a může být rád, že se ta velkolepá nosorožčí svatba vůbec konala. Nebo třeba takový ptakopysk, všichni se mu smějí kvůli jeho vzhledu.

A žirafa na to, že u ní to je něco úplně jiného a jestli ji chce doktor opravdu pomoct, tak jí ten dlouhý krk ukrátí. Na to doktor, že nepřichází v úvahu, že na takový zákrok nemá potřebnou kvalifikaci a ještě by mohl přijít o lékařskou licenci. "Ne, ne, kdepak!", kroutil zarputile hlavou. Pak něco škrábal na kus papíru a řekl: "jediné, co pro vás mohu udělat, je to, že vám drahá žirafo předepíšu dobrou náladu třikrát denně vždy po jídle. Pak se zamyslel a řekl:"víte co? vám vyšší dávky neuškodí!" A trojku přepsal na desítku. "Ták desetkrát denně špetku dobré nálady a mělo by to být v pořádku."" A co když to nezabere?", ptala se žirafa." No, pak vám paní Cecilko ještě mohu zapůjčit růžové brýle, abyste viděla svět v lepších barvách. Pak zaklapl kufřík a v houkající sanitce pospíchal k dalšímu pacientovi.

A tak Cecilka dělala, co ji doktor nařídil. Ani byste nevěřili, jaký léčivý účinek má dobrá nálada. Najednou žirafa zjišťovala, jak fantastický pocit to je, být žirafou. Kdo jiný si může povídat s ptáky v korunách stromů? Kdo jiný může pozdravit cestující v letadle? A když natáhla krk o něco víc, dokonce i duhu ochutnala. A tak se začala mít žirafa ráda. A byla šťastná, že ji doktor nakonec ten krk neuřízl.