To vám byl jednou takový páv, myslím, že Vilfréd se jmenoval. A ten páv byl přivezen do jedné zoologické zahrady, aby svým krásným dlouhým ocasem a svou ladnou chůzí i korunkou na hlavě přilákal více návštěvníků. No bylo to obrovské pozdvižení, protože v té zoologické zahradě jaktěživ páva neviděli. Taky že z toho měl slon Bambula sloní kopřivku. O žirafě Hermíně ani nemluvě! Ta si málem už tak dlouhý žirafí krk vykroutila ještě víc, jak se dívala do pavího výběhu. Tak moc chtěla zahlédnout nového obyvatele zoologické zahrady!
Ale s pávem Vilfrédem žádná řeč nebyla. Na pozdravy zvířátek neodpovídal, žádná vřelá přivítání neocenil. Jen vždy pohrdavě hodil hlavou a vše řešil pouze a jen s vedením zoologické zahrady. To víte, že pozornost návštěvníků přilákal, však se taky nesl! Jistě našlapoval krůček po krůčku, nedíval se ani napravo, ani nalevo, s hlavou hrdě vztyčenou se nesl jako král!

Jenže to nebylo všechno! S příchodem páva Vilfréda přišly i velké změny. Tak například si páv vyžádal červený koberec, aby nemusel šlapat po špinavé a zaprášené zemi.  "To jsou novoty!", lamentoval slon Bambula, když spatřil čistý, zářivě červený kobereček. Pak zvedl své objemné pozadí a rázoval si to přímo do zoologické kanceláře. Prosoukal se do úzkých dveří, div že skla nevytrousil! Ještě než stačil zaklepat svým dlouhým chobotem, z kanceláře vykročil sám ředitel zoologické zahrady. Ředitel úlekem poskočil, ale slon Bambula si toho ani nepovšiml a hnedle spustil, že jak on k tomu přijde, že páv, který je v zoologické zahradě teprve  pár dnů dostane červený koberec, zatímco on se musí procházet po zaprášené zemi. A že by uvítal nějaké ty sloní prémie v podobě banánových zákusků po obědě... Ale ředitel, že nepřichází v úvahu! " Kdybych do rozpočtu zoologické zahrady měl počítat i banánové zákusky navíc, tak bychom brzo přišli na buben!", dodal a dál  už slona neposlouchal.
To ale nebylo všechno. Jednoho rána se do zoologické zahrady nahrnuli pracovníci  v montérkách a začalo se předělávat. Ale ne k lepšímu, jak si obyvatelé zoologické zahrady mysleli. Jednou se žirafa probudila v tak titěrném výběhu, že sotva krk ven prostrčila. " Bambulóóó", volala žirafa.  "Au, ouvejs, auuu", lamentoval Bambula. Stejně jako žirafa se probudil v o dost menším výběhu. Jen tak, tak narovnal svůj chobot. Mříže výběhu ho navíc tlačili do jeho, řekněme trošku vyvinutějšího pozadí. A jako by se nechumelilo, prochází se kolem, s hlavou zdviženou páv Vilfréd!Nedávno si totiž u ředitele zoologické zahrady postěžoval, že takový páv potřebuje neomezený prostor, aby tak vynikla jeho krása a že s takovou přitáhne ještě více návštěvníků. No s vidinou peněz vydal ředitel zoologické zahrady potřebná nařízení a bylo to.
A tak si zvířátka postupem času zvykla na menší výběhy, už ani tolik neprotestovala. Zato pávu Vilfrédovi se pořád něco nelíbilo. Tu bylo špatné jídlo, tu nevyluxovaný kobereček. Dokonce měl páv Vilfréd  svého vlastního stylistu pro úpravu jeho dlouhého ocasu. Jednou zas pávovi přes zobák přeletěla myšlenka, že pohledy ostatních ho natolik obtěžují, že bude nejlepší, když se pro něho postaví altánek, v kterém by pohledům návštěvníků unikl.  No abychom řekli pravdu, řediteli se to extra nezamlouvalo, ale páv na to, že se nemusí bát, že stačí, když návštěvníci budou vědět, že v tom altánku páv prostě sedí. A že právě proto budou ještě více zvědaví a dychtiví ho spatřit. Tak nakonec dal ředitel pávovi altánek postavit. To ale nepočítal s tím, že páv ze svého nového úkrytu nevyleze, jak je den dlouhý.
Kolik bylo přemlouvání, aby aspoň na pár chvilek vylezl, aby si ho návštěvníci zoologické zahrady mohli prohlédnout. Ale ten, že ne. Rozzlobeným návštěvníkům tak ředitel zoologické zahrady musel vysvětlovat, ať mu ráčí odpustit, že páva neuvidí, jelikož  je páv Vilfréd pyšný jako, jako...no jako páv!, dořekl zoufale.  A co zvířátka ze zoologické zahrady? Těm se vrátily jejich staré výběhy. Pávovi Vilfrédovi byl odebrán červený kobereček. A i když byl v kanceláři zoologické zahrady téměř každý den, nikdo už na jeho manýry nehleděl.