"Ding, dong, ding, dong", zvoní zvony v jedné vesničce. To proto, že nastal vánoční čas plný splněných přání a kouzel. A jedno vánoční kouzlo se odehrálo i  v prasečím chlívku a to přesně ve Štědrý den. Existuje totiž takový vánoční zvyk, že se na Štědrý den má držet půst až do štědrovečerní večeře. Ten, kdo to vydrží, spatří zlaté prasátko.  A přesně podle tohoto vánočního zvyku se odvíjí náš příběh. Tak se děti usaďte a příběh o zlatém prasátku si vyslechněte...
...to vám byl takový docela obyčejný prasečí chlívek, ve kterém si žila dosti vypasená prasátka pěkně pohromadě a chovala se zrovna tak, jak se správná prasátka chovat mají. Ovšem ve vánoční čas se i chlívek naplnil kouzelnou atmosférou. Prasátka totiž čekala událost, která se odehrává pouze jednou ročně a to na Štědrý den. Ono Ježíšek se nestará pouze o vánoční dárky, ba ne. Ten vybírá i prasátko, které se podle vánočního zvyku ukáže všem těm, co vydrží nejíst, až do oné večeře. A proto se v onom chlívku napětím třáslo každé prasátko. Každé si totiž ze svého prasečího srdce přálo, aby Ježíšek vybral právě jeho.

V jednom království vypuklo naprosté pozdvižení. Princezna totiž dovršila věku osmnácti let, a proto byste v celém království i dalekém okolí nenašli živáčka, který by hluboce nedumal, co princezně věnovat. Byly tady nejrůznější dárky, praktické i neužitečné, zabalené i nezabalené, líbivé i naprosto ohyzdné. Ten nejprinceznovější dárek však dostala jak jinak, než od svého královského otce. Kouzelné zrcadlo! Přesně takové, co měla zlá Sněhurčina macecha. Však taky dalo fůru práce ho sehnat. Ale nakonec ho král získal díky rady své sestřenice z druhého kolena, která mu doporučila pra pra vnučku Růženky, která ho kdysi dostala svatebním darem od prince Bajaji. Ten ho pravděpodobně vyhrál v nějakém rytířském turnaji. Nebo to byla Bajajova sestřenice z druhého kolena, která králi poradila, kde zrcadlo najít? No teď už přesně nevím, jak to celé bylo. Důležité je, že ho král našel a teď čekalo naleštěné a růžovou mašlí převázané, až ho princezna rozbalí.

" Jůůůůůů! Papáá, ty jsi ho sehnal!", neslo se královskou síní po rozbalení. A hned se neslo do princezniny komnaty. Od toho okamžiku však s princeznou nebyla řeč. Po celé dny se zrcadla tázala:

"Zrcadlo, zrcadlo, jak moc líbezná,
jsem já, tvoje princezna?
Však kdo by viděl líp,
některou z mých chyb?"

A zrcadlo pokaždé odpovídalo: