|
Pohádky
|
|
Než se do pavučin zamotáme
a nový příběh přečteme,
než milého pavoučka poznáme
a nové klubko načneme,
pořádně se podívejte,
do všech rohů a koutů,
schválně děti spočítejte,
kolik je tam pavouků!
Byla, nebyla jedna malá chaloupka uprostřed hustého lesa. Vedla k ní jen úzká pěšinka, z které jste mohli snadno sejít, být jen malinko nepozorní. Nebyla to perníková chaloupka, ani chatrč staré zlé ježibaby, nýbrž chaloupka téměř celá upletená z vlny. Místo voňavých květin v oknech, vyjímaly se pletené muškáty, které byly až na vůni zcela k nerozeznání od těch pravých. Kolik včeliček se naletělo! Ale střecha byla pravá, dřevěná. Majitelka téhle pletené chaloupky byla totiž příliš stará na to, aby lezla po střeše a pletla vlněné šindele. Byla to babička jako z pohádky vystřižená. Bělovlasá, laskavá stará paní s hlubokými vráskami ve tváři. Ale nemyslete si děti! Kdyby jí bývalo bylo jen o pár let méně, určitě by i tu střechu upletla. V celé zemi si již vrabci na oknech o vlněné chaloupce cvrlikali a o hodné babičce zvěsti se nesly, až jednou utkvěly v uchu pavoučku Uzlíčkovi.
|
|
Celý článek...
|
|
Pohádky o zvířátkách
|
|
 Ovečka Bela nebyla tak docela obyčejnou ovečkou, která zapadá do běžného ovčího stáda. Jako jediná uměla sundat svůj zvoneček, a tak se mohla nepozorovaně vytratit vstříc novým dobrodružstvím. Při jednom takovém dobrodružství se dokonce skamarádila s vlkem. Ale to už všechno dobře víme. Teď ale bude ovečka Bela chtít, vlka stádu představit. Jak ji to půjde? No sami posuďte...
Od chvíle, kdy ovečka poprvé s vlkem mluvila, uplynulo několik dní. Trávila s ním všechny volné chvíle, tedy chvíle, kdy se dokázala nepozorovaně vytratit. A že to pořádnou práci dalo, neboť předákovým zrakem ani ta nejmenší myš neunikne. Moc dobře jim spolu bylo, neboť se mohla ovečka Bela dívat na svět i vlčím pohledem a vlk zase tím ovčím, a proto bylo neustále co objevovat!
No a jednou se Bela rozhodla, že je ten správný čas představit vlka i ostatním ovcím. A tak předstoupila před nejzkušenější ovci ve stádě a řekla, že má nového kamaráda a že by ho ráda představila. " Bééé, toť se ví, že ho rády poznáme, bééé", bečely ovce jedna přes druhou. Pak ale vycítily ve vzduchu nebezpečí, i pes Áro zpozorněl!A jelikož ovečka Bela věděla, že je její kamarád vlk, který se krčí za vzdáleným keřem cítit na míle daleko, na nic nečekala a spustila:
|
|
Celý článek...
|
|
|
Klasické pohádky
|
|
Za dolama, za horama,
kde je mech a suchá tráva,
žil, byl jeden starý pán,
co zlaťáků měl plný džbán.
Nic nezajímalo ho více,
než penízky třpytící se.
Jednoho slunečného dne si všichni obyvatelé malého městečka užívali slunečního svitu. I starý, pohublý pán si užíval oslnivé záře. Ne však záře ze slunce, nýbrž z blyštících se zlaťáků. Seděl v temné komoře a přehraboval se v drobných mincích a každý dotek zlaťáku mu rozléval blaho po duši. Starala se o něj jedna hodná paní, jedině ona totiž překousla jeho, víc než mizerný, plat. Ten starý pán ve městě vlastnil hned několik domů. Ty domy pronajímal a díky tomu se jeho zlaťáčky množily.
|
|
Celý článek...
|
|
Klasické pohádky
|
|
Jen co královská rodina vstala,
bohatá snídaně se podávala,
koblihy, šlehačka a pak ještě dort,
z mlsání se stal královský sport.
K obědu puding a ovocné knedlíky,
cpali se nehledě na své faldíky,
a když ještě večer neměli dost,
čekal je bonbón na dobrou noc.
Tak to šlo pořád dokola dál,
až když už vládnout nemohl král,
až když královna kocoura málem zasedla
a do svých šatů také se nevlezla.
Pak byl nejvyšší čas na radu dát,
specialistu nechat si zavolat.
Inu stalo se jednou v jednom království, že jak král, tak královna, dokonce i královský syn ochořel. Však také vy byste ochořeli, jen co byste královské menu zahlédli. Každé ráno, jak královská výsost vstala, hned u postele na něj čekal podnos s těmi nejvybranějšími koláči. To jeho milá manželka královna si zase potrpěla na pravou belgickou čokoládu, a proto na jejím nočním stolku nesměla chybět krabice těch nejjemnějších čokoládových pralinek. Jejich doslova vykutálený synáček nebyl nijak pozadu. U postele měl celou sklenici té nejsladší marmelády, kdyby ho náhodu v noci přepadl hlad. Hned jak si oblékli své obří královské župany, pospíchali do jídelní místnosti, kde se doslova prohýbal stůl pod návalem jídla. Koblihy, koláče, buchtičky se šodó, zmrzlina, kakao, to všechno a ještě víc. Příprava jídelního lístku patřila ke královniným nejoblíbenějším koníčkům. To, že se každý měsíc nechával zvětšovat trůn, nebo rozšiřovat dveře, nebylo nic zvláštního. Copak vám se ještě nikdy nescvrkla židle, nebo se nezúžily dveře?
|
|
Celý článek...
|
|
