Byl jednou jeden rozlehlý tropický prales, kde vzduch voněl rozmanitými květy a všude kolem zněl libozvučný zpěv ptáků. V tom rozlehlém tropickém pralese žila nejrůznější zvířátka v pokoji a míru. Nikdy mezi nimi nevznikla žádná rozepře či šarvátka. Ani ten nejtintěrnější spor nezkazil slunečné dny a přece byl jeden obyvatel tropického ráje tuze nespokojený. Byla to malá myška Pískalka. Měla své kamarády tuze ráda, o tom žádná, ale někdy ji pořádně trápili. Třeba tuhle ji nedovolili se připojit ke sběru banánů." Jsi moc malinkatá, Pískalko. Mohlo by dojít k neštěstí, kdyby třeba upadl trs banánů" říkával ji slon často." Haha a navíc neuneseš tolik, co my, prostě se s tím smiř ", dodal lev. Tak to bylo pořád, kdykoliv chtěla myška připojit své síly, jednoduše nad ní mávli prackou a k ničemu ji nepustili.

Bzz, bzz, bzzz…
My jsme pilné včeličky,
opylujem kytičky,
pak i květy jabloní,
všude kolem bzukot zní.
Však jsme pilné včeličky,
pylu plné košíčky,
do našich úlů odneseme,
pak do práce zase jdeme.
bzz, bzz, bzzz…

Na louce plné květin včeličky pilně pracovaly, až na jednu. „ Ach jo“, povzdychne si ta jedna nepracující včelička. „ Proč já bych měla pořád jen pracovat?“, ptala se sebe sama. „ Já chci okusit nic nedělání! Já chci vědět, co je to lenost!“ Jak řekla, tak udělala, odhodila svůj poloprázdný košíček pylu a rychle se od svých kamarádek vzdalovala.