Byl jednou jeden kocour
co hbitý velmi byl,
tmavý téměř jako mour
a na seníku žil.
Ten kocour byl šampión
a chytil každou myš!
a přitom mu zpíval chór,
hlasitě, to si piš.

„Tramtarará, tramtará, tramtaráá“, vyhrávali královští trubadúři.  Po dlouhém očekávání celé království vyhlíželo přibližující se siluetu čápa. Ten měl v ranečku přinést tolik očekávaného následníka trůnu - malého prince. Už, už se blížil ke královské věži, jednou, dvakrát věž okázale obkroužil…v tom se ale ozvalo: „ to je přece vrána!“ V tom humbuku se vrána polekala, zmateně narazila do královské věže a raneček s malou holčičkou upustila…

…jen se klidně usaďte děti, jsme přece v pohádce a pohádky mívají dobré konce. Raneček s malou princeznou se zachytil o mříže vyhlídkové věže. Po té velké záchranářské akci už malá princezna spinkala v modré postýlce. Královna byla princezničkou unesená: „zítra tu postýlku necháme přetřít na růžovo“, usoudila. Jenže král na to, že kdyby přiletěl čáp, jak se původně předpokládalo, žádná postýlka by se přetírat nemusela. A že prý jeho království potřebuje pořádného vládce a ne ženskou! No, ale jelikož se u čápů a vran žádné reklamace neprovádějí, za chvíli ho to přešlo.